Správa území

Mapy panství patří mezi nejčetněji dochované staré mapy, které vznikaly nejen v českých zemích, ale i po celém světě (vždy s užitím ekvivalentního názvu). Představují mapy tzv. menších územních celků – panství (později velkostatků), které sdružovaly majetek jednoho vlastníka (nejčastěji šlechtického rodu či církevní instituce) a plnily funkci nejnižší územněsprávní jednotky.

Mapy panství byly vyhotovovány od 16. století primárně z hospodářských a ekonomických důvodů. Sloužily jako evidence pozemkového vlastnictví. Vznikaly nejprve v podobě jednoduchých náčrtků a plánků do dnešní doby často nedochovaných. Zachycovaly spory o hranice pozemků a statků, potřebu jejich přeměření a odhadů při jejích prodejích a směnách, dále parcelaci vrchnostenských dvorů, spory o honitbu, pastvu či rybolov, diskuze o směru zemských silnic, popř. vybíraní cel a poplatků z pozemků a dalších, které byly předmětem řízení před zemským soudem. Od počátku 18. století již jsou dochovány jako rozsáhlé mapy velkých rozměrů i významu, které byly využívány pro reprezentační, ale zejména hospodářské potřeby samotných velkostatků.

Nejvýznamnější roli při vzniku těchto map hráli jejich objednavatelé a tvůrci. Objednavatelé či zadavatelé map (většinou z řad samotné vrchnosti) určovali, jak by měla mapa vypadat, co bude jejím obsahem, a zajistili finanční prostředky na její realizaci. Autoři map poté dle zadání dílo vyhotovili. Mohli jimi být zemští či vrchnostenští měřiči (školení předchůdci dnešních geodetů) nebo jiní zaměstnanci velkostatků. Vrchnostenští měřiči působili přímo na panství, patřili k jeho běžným zaměstnancům, ale jejich úkolem bylo pouze vyměřování. Velmi obvyklý byl však i způsob zhotovení mapy z rukou ostatních zaměstnanců – zejména hospodářských a lesních úředníků – jež ke své práci dostali vyměření a vytvoření mapy jako mimořádný úkol. Výhodou při kresbě mapy pak bylo využití jejich osobních znalostí daného území.

Mapy panství se řadí mezi mapy velkých měřítek. Zobrazují území panství s velkou podrobností, v detailech, které často jiné typy map nepřinášejí. Ve většině případů jsou mapy panství rukopisné. Z počátku 19. století je však možné nalézt i tištěné mapy – formou kolorované či barevné litografie. Tyto mapy je možné třídit do mnoha typů – z hlediska rozlohy zachyceného území či obsahu. Od 18. století se ve větší míře objevovaly přehledové mapy celých panství a statků (měly za úkol podávat celkovou evidenci hospodaření na panstvích), ale též mapy jednotlivých částí panství, hospodářských dvorů a jim přináležejících pozemků, lesních revírů nebo měst. Z hlediska obsahu se lze setkat s mapami vodohospodářskými (se seznamy rybníků), lesnickými (zachycují různé druhy lesa včetně jejich rozdělení na revíry – v mimorámových údajích často doplněny tabulkami s názvy a výměrou), těžebními, silničními (s vyznačením různých typů komunikací), hraničními (s vyobrazením sporných území, celnic, hraničních kamenů a stromů) nebo mapami a plány měst a jednotlivých sídel na panství.

Mapy panství jsou uloženy v mnoha paměťových institucích – mapových sbírkách, archivech, knihovnách i muzeích. Patří primárně do fondů státních archivů, především na regionální úrovni, popřípadě do soukromých sbírek. Stav dochování těchto map je velmi těžko postižitelný, dosud neexistují žádné formy jejich centrální evidence. V Česku jsou mapy panství v největší míře dochovány ve státních oblastních archivech (SOA Praha, Litoměřice, Plzeň, Třeboň, Zámrsk, MZA Brno, ZA Opava), kam archivní fondy tohoto typu dle zákona a archivní hierarchie náleží. Jsou zařazovány k archivním fondům a sbírkám velkostatků, rodinným archivům šlechtických rodů, ústředním správám či ředitelstvím jejich panství, a to jako jednotlivé samostatné mapy nebo větší mapové soubory. V mnoha případech jsou dosud archivně nezpracované, je proto možné, že zdaleka všechny ještě nebyly objeveny. Jejich popularizaci napomáhá v poslední době zejména digitalizace a tvorba mapových portálů. Mezi něž patří i mapový portál Správa území v prostoru a čase, který zprostředkovává mapy panství jako jedny z významných dokladů správního vývoje Čech.